1 Co je Bible?

Slovo Bible je odvozeno od řeckého biblion (knížka). Bible představuje pro křesťany (a Starý zákon i pro židy) knihy, obsahující Boží zjevení.
Bible sama sebe ovšem slovem kniha nebo knihy neoznačuje.  Pojmem je Písmo svaté, nebo jednoduše Písmo, Písma. Takto bývá v Novém zákoně označován Starý zákon, ať už jeho celek nebo některá jeho část.
Písmu také říkáme Boží slovo. To proto, že v něm k nám mluví skrze lidská slova a skrze události lidských dějin Bůh.

2 Členění Bible

Křesťané dělí bibli na Starý zákon (SZ) a Nový zákon (NZ).

SZ obsahuje 46 knih, které řadíme do 3 skupin:

1) knihy dějepisné:
Gn Genesis (1. kniha Mojžíšova)
Ex Exodus (2. kniha Mojžíšova)
Lv Leviticus (3. kniha Mojžíšova)
Nm Numeri (4. kniha Mojžíšova)
Dt Deuteronomium (5. kniha Mojžíšova)
Joz kniha Jozue 
Sd kniha Soudců
Rt kniha Rút
1-2 Sam 1. a 2. kniha Samuelova
1-2 Král 1. a 2. kniha Královská
1-2 Kron 1. a 2. kniha Kronik (někdy nazývány také knihy Paralipomenon)
Ezd kniha Ezdráš
Neh kniha Nehemiáš
Tob kniha Tobiáš1
Jdt kniha Judit
1-2 Mak 1. a 2. kniha Makabejská

2) knihy poučné (neboli mudroslovné nebo sapienciální):
Job kniha Job
Žl kniha Žalmů
Př kniha Přísloví
Kaz kniha Kazatel
Pís Píseň Písní
Mdr kniha Moudrosti
Sir kniha Sirachovcova

3) knihy prorocké:
Iz kniha Izaiáš
Jer kniha Jeremiáš
Pláč kniha Pláč (nebo Nářků, Žalozpěvů)
Bar kniha Baruch
Ez kniha Ezechiel
Dan kniha Daniel
Oz kniha Ozeáš
Jl kniha Joel
Am kniha Amos
Abd kniha Abdiáš
Jon kniha Jonáš
Mich kniha Micheáš
Nah kniha Nahum
Hab kniha Habakuk (nebo Abakuk)
Sof kniha Sofoniáš
Ag kniha Ageus
Zach kniha Zachariáš
Mal kniha Malachiáš

NZ obsahuje 27 knih; kvůli symetrii se SZ se poněkud uměle rozlišují knihy takto:

1) knihy dějepisné:
Mt evangelium podle Matouše
Mk evangelium podle Marka
Lk evangelium podle Lukáše
Jan evangelium podle Jana
Sk Skutky apoštolů

2) knihy poučné:
Řím list Římanům
1-2 Kor 1. a 2. list Korinťanům
Gal list Galaťanům
Ef list Efesanům
Flp list Filipanům
Kol list Kolosanům¨
1-2 Sol list Soluňanům
1-2 Tim 1. a 2. list Timoteovi
Tit list Titovi
Flm list Filemonovi
Žid list Židům
Jak list Jakubův
1-2 Petr 1. a 2. list Petrův
1-3 Jan 1., 2. a 3. list Janův
Jud list Judův

3) knihy prorocké:
Zj kniha Zjevení (nebo Apokalypsa)

Starý zákon křesťané převzali od židů, ale tento název zavedli jako protiklad k Novému zákonu. Spíš než o zákonu bychom měli hovořit o smlouvě. Nejstarší použití termínu stará smlouva je v 2Kor 3,14. Nová smlouva je rovněž biblickým pojmem - viz Jer 31,31nn. Je to proroctví o tom, že Hospodin uzavře se svým lidem novou smlouvu, protože tu první Izraelité porušovali. Viz rov. Žid 8,8-13. Zmínky o nové smlouvě v souvislosti s Kristovou obětí viz Lk 22,20 a 1Kor 11,25.

3 Židovské členění Písma

1) Tóra neboli Zákon (obsahuje 5 knih Mojžíšových)
2) Neviím neboli Proroci (dělí se na dřívější – Joz, Sd, 1-2 Sam a 1-2 Král, a pozdější, Iz, Jer, Ez a tzv. kniha 12 proroků)
3) Ketúvím neboli Spisy (Žl, Job, Př, Rút, Pís, Kaz, Pláč, Dan, Ezd, Neh, 1-2 Kron).

Někdy se pro židovské Písmo používá název TaNaCh (podle počátečních písmen jednotlivých skupin), nebo Mikrá („čtení“).

4 Jak Bůh v bibli mluví

Bůh hovoří skrze lidi a lidskými slovy. To, co v minulosti začal předkům Izraele skrze vybrané jedince sdělovat (srov. např. Gn 15,1; Nm 12,8; 1Sam 3,6; Iz 1,10; Jer 1,2), to definitivně potvrdil „posledním čase“, v čase Ježíšova života (srov. Žd 1,1-2; Jan 1,1.14). Boží řeč k nám, lidskému společenství napříč dějinami, má podobu řeči lidské. Co tedy běžná lidská řeč působí, k čemu slouží a jaké funkce plní?

4.1 Informace

Lidé spolu mluví, když potřebují sdělit nějaké informace. Vypovídají přitom cosi o svém okolí, o jiných lidech, o faktech a událostech.
Bible také člověka informuje. Skrze Písmo se dovídáme nepřeberné množství poznatků, získáváme užitečné a zajímavé informace o způsobu života a náboženských dějinách Izraele či prvotní církve. Na základě všech těchto informací můžeme lépe porozumět našim kulturním a náboženským kořenům.

4.2 Sebevyjádření

Ve vzájemných rozhovorech často vypovídáme cosi i o sobě samých. Sdělujeme druhému, co prožíváme, odhalujeme mu své nitro, své city. Sebevyjádření, jakožto další funkce lidské řeči, nachází své uplatnění v každém přátelském či milujícím sdílení se. Má své význačné místo i v poezii.
Ani Boží řeč v Písmu není jen nezaujatým a neosobním informováním. Je Božím sebevyjádřením. Skrze biblické texty máme proto objevit a stále zřetelněji vnímat, jak se Bůh otevírá, aby nám sdělil to, na čem mu záleží, aby nám „odhalil své nitro“.

4.3 Výzva

Lidská řeč se také obrací k druhému s úmyslem vyvolat odezvu.
Mluvíme nejen proto, abychom druhé informovali či jim „vylili své srdce“, ale očekáváme nějakou reakci. Funkce výzvy vystupuje výrazně do popředí v příkazech, v prosbách, při povolání a také při vyznání lásky.
I Boží slovo je výzvou. Předpokládá reakci ze strany lidí. Často se v Písmu setkáváme s tím, že je někdo povolán. Mnohdy narazíme na různá přikázání a předpisy. V neposlední řadě je však Boží slovo i mocnou výzvou k tomu, aby člověk Boha miloval, chválil, prokazoval mu svou úctu a oddanost a přimkl se k němu celým svým srdcem (srov. Dt 6,4-5).

4.4 Závěr

Všechny tyto aspekty lidské řeči se vzájemně prolínají, i když jednotlivý aspekt může v té či oné situaci převládat. I zdánlivě neosobní informace ve třetí osobě je schopna cosi vypovědět o mluvčím. Každá mluva zpravidla také předpokládá nějaký ohlas, reakci ze strany posluchačů. Nejlépe je patrné propojení všech funkcí lidské řeči ve vzájemném dialogu těch, kdo jsou přáteli nebo kdo se milují. Nedochází tu jen k výměně myšlenek, ale ke sdílení osob, k vzájemnému obohacení nejen na intelektuální, ale i na bytostné rovině. Mluvčí i naslouchající se mění, cosi se odehrává; slova sice odezní, ale jejich efekt zůstává a působí dál.
Také Boží slovo je informací, sebevyjádřením i výzvou zároveň.
Nelze k němu proto zaujmout neutrální vztah jako k nějaké „informativní“ knize. V Písmu je zaznamenáno Boží zjevení. Bůh se v něm skrze slova otevírá člověku a vyzývá jej k odpovědi.
Bible zachycuje dějiny tohoto Božího zjevení. Je svědectvím o tom, kdo je Bůh a kdo je člověk před Bohem. Je zároveň svědectvím o tom, jak Bůh vycházel a stále vychází ze sebe, otvírá se člověku a hledá vztah. A konečně je i svědectvím o lidských odpovědích, o těch příkladných i o selháních. Skrze všechna tato svědectví se Písmo svaté může a má stát mocnou výzvou pro každého čtenáře.
Slova obsažená v bibli nejen vypovídají o dění mezi Bohem a člověkem v minulosti, ale stále se projevuje jejich živá síla. Hebrejský výraz „dávár“ znamená „slovo“ i „čin“. Slovo není jen pouhým vyjádřením myšlenky, ale je i tvůrčí silou.

Dogmatické výpovědi nejsou schopny interpretovat či vyčerpat celou Bibli. I když na Bibli křesťanská teologie staví jako na svém základě, přesto Písmo nelze srovnávat s jakousi „surovinou“, určenou k tomu, aby z ní byly vypreparovány „vyšší teologické pravdy“ a ona samotná mohla být následně přehlížena či dokonce odsunuta. Cílem studia křesťanské teologie není „zpracovat“ a „nepotřebovat“ Písmo, ale spíše naučit se v něm citlivě a s porozuměním vnímat Boží slovo. Je třeba neustále se vracet k samotnému Písmu, o kterém církev odnepaměti věří, že právě skrze ně k nám Bůh opravdu mluví. Církev proto nikdy nepřestane být „služkou“ Božího slova. Nikdy neskončí její úkol věrně je střežit a předávat neporušené dalším generacím.