O nás

 EKUMENICKÝ LAICKÝ RYTÍŘSKÝ HUSITSKÝ ŘÁD POSVĚCENÝCH BRATŘÍ A SESTER 

6-Spolek Olda 1.odt (24,4 kB)

 

Čtyři evangelia - příručky duchovního zrání křesťana a orientace pro službu v církvi

Koncil nás ujišťuje, že „slovo Boží má takovou sílu a moc, že je pro církev oporou a životem a pro její děti posilou víry, pokrmem duše, čistým a trvalým pramenem duchovního života“ (DV 21). Tato slova je nutno vzít vážně přes všechny těžkosti, které tváří tvář biblickému textu vždy znovu pociťujeme. Následující zamyšlení, inspirované z větší části přednáškou kardinála C.M. Martiniho, nabízí inspiraci pro nové čtení Ježíšova života v evangeliích. Jeho slova jsou světlem a jeho srdce formuje naše srdce. 
Tajemství křesťanského života můžeme rozdělit do čtyř období růstu. Ke každému z nich lze připojit jako duchovní příručku jedno ze čtyř evangelií, charakteristické právě pro toto období.
První období pojmenujeme katechumenát. Přiřadíme mu evangelium podle Marka, „evangelium iniciace katechumenů“. Druhé období nazveme illuminatio nebo období po přijetí křtu. Zde se necháme formovat evangeliem podle Matouše, „evangeliem církve“. V něm je obsaženo vše, co je nezbytné pro začlenění novokřtěnců do komunity křesťanů. Ve třetí etapě se očekává, že křesťan bude zrát v hlasatele evangelia neboli svědka Ježíše Krista. Vše potřebné pro takovou formaci obsahuje Lukášovo dílo - evangelium a Skutky apoštolů. Konečně čtvrtou etapu duchovního zrání můžeme označit jako „presbyterát“ neboli zralé křesťanství. Evangelium podle Jana vychovává křesťana ke zralé víře, k plnému uskutečňování křestního i služebného kněžství.
V následujícím přehledu vezmeme v úvahu jen některé základní prvky evangelií, ačkoli by bylo užitečné všimnout si každého evangelia více zblízka.

1. Evangelium podle Marka je nejstarší.1 Církev je od počátku používala ke kérygmatickému hlásání nevěřícím. Toto evangelium uchovává křestní zkušenost, připravuje katechumena ke konverzi. Lze ji souhrnně vyjádřit slovy: 
Vám je dáno tajemství Božího království, ale ostatním, kdo jsou mimo (doslova: vně, venku), se všechno předkládá v podobenstvích, aby se stále dívali, ale neviděli, stále poslouchali, ale nerozuměli, aby se neobrátili a nebylo jim odpuštěno (Mk 4,11-12):
Cesta Markova evangelia je tedy přechod. Ti, kteří jsou venku, dosud znají křesťanské tajemství pouze z doslechu, ze zvědavosti, ze zvyklostí, z výchovy v rodině, aniž by toto tajemství dávalo odpověď na jejich vlastní osobní život. Je to pro ně něco mlhavého, záhadného - vidí a nevidí. A z tohoto postavení venku mají přejít do tajemství Království, k setkání se vzkříšeným Pánem.
Kristus volá katechumena k obrácení, aby se zřekl celého svého dosavadního světa nedokonalých či pochybných náboženských představ, světa mýtického a také rodinného, utilitaristického a moralistického. Má vložit svou naději a život do Něho, jako Ježíš sám vložil svoji naději a svůj život do rukou Otce.
Obrácení, změna životního obzoru a smýšlení, k níž Marek zve, se uskutečňuje stupňovitě. Naznačují to části jeho evangelia. Ježíš se nejprve představuje jako divotvůrce, který má moc uzdravovat (první část evangelia Mk 1,16-8,27) Vzbuzuje v člověku důvěru. V druhém kroku - na cestě do Jerusaléma, kdy třikrát mluví o svém utrpení, smrti a vzkříšení - potom důvěru žádá (kapitoly 8-10). Nakonec pak - v pašijích a smrti se Ježíš sám obětuje Otci s důvěrou v jeho lásku (kapitoly 14-15).
Katechumen je povolán toto všechno pochopit. Je to cesta podobná horskému výstupu, cesta za Ježíšem do Jerusaléma. Ve skutečnosti se katechumen připravuje na osvícení ve křtu. Staví se na místo slepého žebráka Bartimaia u Jericha (Mk 10,46-52). Postupně za Pánova povzbuzování a vedení dochází k pochopení, co mu vlastně schází a co potřebuje. Svoji potřebu pak před Ježíšem vykřičí: „Mistře, ať vidím!“ (10,51). A takto osvícený následuje Pána: „šel tou cestou za ním“ (10,52). K tomuto příběhu směřuje výchova katechumenů jako ke svému vrcholu.

2. Evangelium podle Matouše - evangelium církve2 - doprovází křesťana na druhé etapě jeho duchovní cesty. Matouš dává novokřtěncům uspořádanou, systematickou a organickou znalost křesťanského tajemství.3 Ukazuje novokřtěnci, jak se má začlenit do komunity křesťanů. Tuto druhou etapu charakterizuje Mt 28,19-20:
Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa!
Novokřtěnec, který se naučil poznávat Boží tajemství v Kristově osobě, musí se ještě naučit poznávat přítomnost Kristovy osoby v tajemství církve: „Já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa“ (28,20). Je třeba poznávat Ježíše přítomného v křesťanské komunitě; to chce Matouš vštípit do novokřtěncovy duše.
Jak se však tato Kristova přítomnost v církvi projevuje konkrétně? Jakými způsoby, na kterém místě, v jakém jednání? Z mnoha textů vybereme tři charakteristické:
Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali (Mt 25,40).
Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich (Mt 18,20).
Kdo vás přijímá, mne přijímá (Mt 10,40).
Kristu sloužíme, když sloužíme potřebným bratřím a sestrám ve společenství církve. Kristus je mezi námi, když se společně modlíme. Kristus k nám mluví skrze hlasatele evangelia. Přijmout jejich poselství znamená přijmout slova Kristova. Matouš se snaží vzbudit smysl živé příslušnosti k církvi jako ke společenství spásy. V ní je přítomný Bůh otců, který se zjevil v Ježíši (srov. Mt 1,1-17).

3. Evangelium podle Lukáše a Skutky apoštolů doprovázejí křesťana na třetí etapě duchovní cesty, na etapě misionářského hlásání evangelia čili vydávání svědectví Kristu.
Komunita, která si uvědomuje, že je novým Israelem, se rozhlíží kolem sebe a vidí kulturně velice rozmanitý a různorodý svět.4 Pozoruje svět své doby a pociťuje touhu hlásat radostnou zvěst, a tak naplnit Kristův příkaz.
Lukášovo dílo ve dvou knihách (Lk a Sk) se rodí ze zkušenosti evangelizace na cestě („za pochodu“). V evangeliu Lukáš představuje Ježíšovu učitelskou a zázračnou činnost v rámci dlouhé cesty do Jerusaléma (tzv. zpráva o cestě Lk 9,51-19,27). Ježíšova cesta se pak stává modelem pro misijní činnost na cestě pro rozprchlé křesťany po Štěpánově pronásledování (Sk 8,4), pro Filipa (Sk 8,26-40), Petra (Sk 9,32-10,48) a zvláště pro Pavla (Sk 13,1-14,28; 15,36-21,26; 27,1-28,31). Křesťan připravující se na hlásání radostné zvěsti získává četbou Lukášova díla smysl pro věci, o kterých chce mluvit: evangelizace, vytrvalost, pronásledování atd. 
Zatímco Matouš nabízí odpověď na otázku: „Jak musím žít v církvi, abych v ní našel Pána?“, Lukáš nás staví před otázku: „Jak mám předávat Slovo těm, kteří je ještě neznají?“
Také zde najdeme několik typických souhrnných veršů: Lk 24,13-35. Emauzští učedníci opouštějí Jerusalém. Na cestě(!) se k nim připojuje Ježíš, oni ho však nepoznají. Na otázku, co se stalo v posledních dnech v Jerusalémě, mu vyprávějí příběh o Ježíši z Nazareta. Obsah jejich vyprávění je obsahově úplné kérygma, tj. apoštolské hlásání o Ježíši Kristu po velikonocích: Ježíš Nazaretský byl prorok mocný činem i slovem před Bohem i přede vším lidem. Velekněží jej odsoudili k smrti a ukřižovali. Hrob, do něhož byl pohřben, je podle zprávy žen a některých učedníků prázdný. Emauzští učedníci opakují ústy kérygma. Ono jim však ještě nedává jistotu, nestalo se pro ně radostnou zvěstí - evangeliem, má pro ně obsah pouze slovní, nikoli reálný. Mají zapotřebí, aby se kérygma pro ně stalo skutečností. K tomu dojde, když jejich oči v pocestném, který je doprovázel, poznají toho Ježíše, o němž mysleli, že je mrtvý.
Lukášovo evangelium a Skutky jsou velice vhodné k tomu, aby křesťanovi pomohly přejít od pouhých slov evangelia k víře, že vše je skutečnost. Jen takto přesvědčený věřící je schopen účinně hlásat evangelium druhým lidem.

4. Janovo evangelium je vhodné pro formaci křesťanů, kteří mají odpovědnost v církevních komunitách. Předpokládá se, že již prošli dlouhou cestou zrání. Proto je to evangelium kontemplativní.
Rovněž zde si uvedeme slova, která souhrnně vyjadřují záměr celého evangelia:
Život věčný pak je to, že poznají tebe, jediného pravého Boha,a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista (Jan 17,3).
Janovo evangelium již nestaví na jednotlivých přikázáních či nařízeních. Celé se soustřeďuje na jádro křesťanského života, k němuž proniká skrze symboly (voda, světlo,…) opakované jakoby pohybem po spirále. A tím jádrem je toto:
Veškerá křesťanská zkušenost má jediný základ: Otec se zjevil v Synu. Člověk na toto zjevení odpovídá vírou (téma zvláště v první části evangelia Jan 1-12) a láskou (téma zdůrazněné zvl. v řeči na rozloučenou Jan 13-17). To je celý Jan a celé jeho poselství. Zve ke kontemplativní jednoduchosti, k oproštěnosti od všeho v Bohu. Z hlediska objektivního zdůrazňuje hodnoty pravdy - zjevení Boha skrze Ježíše Krista. Z hlediska subjektivního se zaměřuje pouze na víru a lásku jako dva postoje shrnující veškerou zkušenost zralého křesťana.
Křesťanský misionář tu vstupuje do sebe a ptá se, co je podstatné, co je tou jedinou Pravdou křesťanství. A nachází odpověď: Otec se zjevuje v Synovi. Duší celého křesťanského tajemství je tedy bohatá jednoduchost (simplex dives), bohatství v prostotě.
Křesťanská jednoduchost je však až cíl. Kdyby stála na počátku, v předchozích etapách křesťanského zrání, redukovala by se na pouhý simplicismus, prostoduchost, nebo na ideologii se všemi riziky ideologického zjednodušení. Nezřídka se setkáváme s takovými nezralými projevy. Velké pojmy Janova evangelia jako láska, jednota, pravda, se používají k manipulaci druhých a k duchovnímu vydírání a zotročování.
Jednoduchost, k níž vede Janovo evangelium, není ideologií, protože je žitým životem, kontemplací v činnosti. Kontempluje tajemství Syna, přítomné a přenesené do dějin (Slovo se stalo tělem, Jan 1,14), do reality církve, do církevního společenství.

5. Spojení etap zrání se svátostmi a službami v církvi
Ptejme se nyní, jak se prožívání jednotlivých etap promítá do svátostného života a do přijímání služeb v církvi. Také toto rozdělení bude zjednodušené bez nároku na úplnost.
a) Pro období křesťanské iniciace není vyhrazena vlastní služba. Katechumen je více pasivní. Přijímá, naslouchá, učenlivě spolupracuje. Aktivně se na něj obrací církev v osobě katechisty. Katechumen ještě nemůže být povolán k aktivní službě. O to víc se má činně věnovat práci na sobě: hlubokému vnitřnímu očišťování, uvažování o pohanských sklonech svého srdce a asketickému úsilí. Je to období předkřestní, ne však výlučně časově, nýbrž logicky. Mnozí věřící jím budou procházet až během svého křesťanského života, pokud jejich křest nebyl spojen s hlubokou osobní proměnou života. Toto úsilí netrvá celý život, ale je pro celý život velmi důležité. Vede člověka k nalezení křesťanského sebevědomí. Učí ho bojovat se vším, co se protiví poslušnosti Božímu slovu, evangelní poctivosti. Vychovává k proměně všech záporných postojů, které katechumenovi předkládá Marek 7,21-22 k poučení o mravním životě, o psychologii zloby, o zlém srdci:
Z nitra totiž, ze srdce lidí, vycházejí špatné myšlenky, smisltví, krádeže, vraždy, cizoložství, lakota, zloba, lest, prostopášnost, závist, urážky, pýcha, nerozumnost (Mk 7,21-22).

b) V druhé etapě se již objevují dvě svátosti a jedna služba: svátost křtu a smíření a služba diakonie.
Křest (srov. Mt 28,16-20) je základní svátost, umožňující přechod od katechumenského hledání ke křestnímu obrácení. Je to brána, kořen a základ veškerého dalšího křesťanského života.
Smíření (srov. Mt 18,15-18.21-22) je obnova křtu s ohledem na lidskou slabost, která stále doprovází život církve. Na tuto svátost se také váže bratrské odpuštění (srov. Mt 6,12.14-15; 18,23-35). Není možné naučit se žít ve společenství církve bez poznání, že kromě radosti je také místem oběti a kříže. Musíme tedy být připraveni odpouštět si třeba „sedmdesátkrát sedmkrát“. Usmiřujeme se mezi sebou navzájem, abychom pak mohli přijmout odpuštění Boží.
Smíření je tedy třeba chápat jako úkol pro toto období, kdy se křesťan učí žít v komunitě církve. Stává se cvičením v průzračnosti, upřímnosti, přijetí pravdy o sobě, uvědomování si lží, v kterých žijeme, zdí, za něž se skrýváme, strachu, který máme. Svátost smíření ustavičně tyto překážky odstraňuje a tak nám umožňuje jednat s druhými s důvěrou a v přátelství.
Na této svátostné zkušenosti se zakládá jedna služba, která však má mnoho podob. Je příznačná pro tuto druhou etapu.
Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali (Mt 25,40).
Cokoli jste neudělali pro jednoho z těchto nejposlednějších, ani pro mne jste neudělali (Mt 25,45).
Zde Matouš vyjádřil podstatu služby diakonie, typické pro druhou etapu. Pokřtěný věřící musí být vychováván k charitativní službě, k nezištnosti. Má se cvičit ve schopnosti poznávat bezprostřední potřeby svých bližních, a pokorně jim tak poskytnout začátek odpovědi na jejich touhu po Bohu - lásce.
Pro tento druh služby se člověk snadno nadchne, protože v ní snadno pocítí hmatatelný výsledek. Navíc pociťujeme naplňování své vrozené touhy dávat se. A to všechno s jistotou, že „v tomto potřebném bratru či sestře je přítomen sám Pán“.

c) Typickou službou třetí etapy je svědectví. Nový zákon a zvláště Skutky apoštolů ji nazývají martyria.
Zatímco obsahem diakonie bylo nemocným posloužit, nyní je křesťan povolán být mu svědkem víry. Toto charisma je mnohem nesnadnější, neboť může snadno ztratit spontánnost a zpovrchnět.
Předávat evangelium je mnohem obtížnější úkol, než byly předchozí. Nestačí správně opakovat nějaká slova, pronášet dobře připravené proslovy. Hlasatel a svědek evangelia musí být duchovní člověk s odpovídající vnitřní strukturou.5 Toto charisma nemají všichni. Je to služba vyhrazená církvi: služba Slova, kázání, útěcha a posila.
S touto službou je spojena svátost biřmování jako veřejné potvrzení svědků evangelia. Služba svědectví je vázaná na logické, rozumové prohloubení hlásaných pravd. Má tedy vazbu na teologii. Teologie a hlásání evangelia se rodí společně v tomto okamžiku křesťanské reflexe. Teologie vzniká, když v kontaktu se současným myšlením, filosofií a kulturou usiluje o zdůvodnění naší víry. Vzniká potřeba vytvářet, používat a zpracovávat metody a systémy jako prostředky sdělení. Tak vzniká teologie jako prohloubená znalost víry, kritická a systematická reflexe zkušenosti a hlásání vlastní víry. Při hlásání víry si můžeme ověřit, jak je nesnadná a zároveň nezbytná teologie na dobrém filosofickém základě. Pomáhá nám objasňovat nedorozumění a působí tak, aby pravda nebyla odmítána z důvodů, které s pravdou samou nesouvisejí.
Boží slovo lidé odmítají ze dvou důvodů: buď proto, že se špatně představuje - totiž nezasazené do dějinných, sociálních, kulturních a filozofických souvislostí, v nichž je srozumitelné a pochopitelné. Nebo člověk odmítá Boží slovo proto, že lidské srdce, udušené trním a osobními předsudky, nechce slovo přijmout. Nakonec je to vždy lidská svoboda, která rozhoduje o odmítnutí či přijetí Slova.
Odmítnutí Slova je drama, které narozdíl od nedorozumění může být překonáno pouze srdcem. Teologie má odstraňovat nedorozumění, špatné výklady Slova, aby se dospělo ke skutečnému kořeni odporu lidského srdce vůči Slovu, aby se odhalily záporné zlé síly, které brání přijetí Slova. I to patří k evangelizaci. Je to však práce velmi nesnadná a mnozí se jí vyhýbají.
Taková práce předpokládá velikou křesťankou zralost. Člověku totiž působí bolest, když se setká s odmítnutím vlastního svědectví víry. Cítí se otřesen v nejvnitřnějších jistotách, v základu vlastní existence.
Křesťan může hlásat evangelium teprve po namáhavé osobní askezi. Evangelizace je plod již dospělé zralé víry, schopné sdělovat se druhým.

d) Čtvrtá etapa se zakládá na zkušenosti kontemplativní jednoduchosti. Zdůrazňuje jednu velikou pravdu: Bůh se zjevil světu skrze Ježíše Krista.
Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal, aby byli jedno jako my (Jan 17,11).
Co se děje na tomto stupni duchovního života, když jsme dospěli ke kontemplativnímu zjednodušení? Na rovině svátostné tu má výsadní postavení Eucharistie, svátost jednoty, která shrnuje celé křesťanské tajemství. Eucharistie vše zjednodušuje na prosté znamení, které je zároveň nejplnější skutečností. Znamení a zároveň reálná Kristova přítomnost.
Všechno, co lze říci o křesťanství a o evangeliu, má svůj střed v tajemství Eucharistie. Z důvodu ústředního postavení Eucharistie bude pro toto období typická ta služba, která klade Eucharistii do středu: služba presbytera, kněžství.
Tady má svoje existenciální místo ordinovaný kněz. Kněz je z tohoto pohledu člověk, který prošel hlubokou zkušeností obrácení. Prožil, co to znamená život v komunitě církve, a naučil se v ní žít jako jeden z mnohých, který potřebuje odpouštění a umí odpouštět. Rozvinul v sobě náklonnost a schopnost hlásat evangelium. A konečně je schopen přijmout odpovědnost za komunitu, sjednocenou jediným Kristovým tělem, jež všichni přijímají.
Shrňme si postavení kněze v této etapě: pokřtěný křesťan, který prošel jednoduššími službami hmotné charity, svědectví a hlásání evangelia, se stává schopným přijmout za druhé duchovní odpovědnost.
Schopnost přijmout odpovědnost za druhé a kontemplativní jednoduchost spolu souvisí. Takto zralý křesťan - kněz, biskup,… - dokáže rozlišovat podstatné od nahodilého. Kontemplativní zjednodušení se soustředí na podstatu. Ústřední věci, události a hodnoty považuje za ústřední a okrajové za okrajové. Umí odlišovat pravdu od zdání, umí hodnotit lidi a události, na čem záleží a co je nedůležité, okrajové, vedlejší. Kdo má odpovědnost za druhé, musí umět rychle vytušit závažné momenty, vážné problémy, životní napětí. Zvláště si musí uvědomovat, že nelze dělat všechno. Je projevem veliké nezralosti, když si někdo myslí, že je všemohoucí, že všechno zařídí, že všechno dá do pořádku. To je v každé době nemožné. Zralost znamená hledat ve vlastní komunitě nosné momenty, obtížné situace, krize. A hledat také způsob, jak to vše sjednotit a projasnit okolo Eucharistie, a tak obrodit meziosobní vztahy.
Kněžská odpovědnost předpokládá také schopnost hlásat evangelium. Obojí se vzájemně proniká. Kněz hlásá evangelium a je tvůrcem jednoty skrze Boží slovo a svátosti. Hlasatel evangelia však nemusí být vždy presbyterem. Existuje mnoho křesťanů, kteří jsou svědky evangelia, ale nestávají se proto ještě odpovědnými za komunitu křesťanů. 
Vrcholem křesťanské duchovní zkušenosti je vzájemné pronikání služby evangelizace a odpovědnosti, kontemplace, Eucharistie. Tímto vrcholem je kněžství.
Svátostí jednoty není však jen kněžství, ale i manželství. Také manželství je služba a charisma jednoty, schopnost přijmout odpovědnost jeden za druhého. V manželství se přece jeden stává odpovědným za druhého a oba přebírají odpovědnost za další. I zde se tedy vyžaduje jisté kontemplativní zjednodušení, bez něhož by bezpochyby nebylo možné spolu žít, chápat se a vychovávat děti. Manželství je tedy jiná forma cesty ke křesťanské zralosti.

6. Stupně modlitby 
Čtyřem etapám křesťanské zralosti odpovídají kromě svátostí a služeb i různé typy modlitby. Modlitbu nelze od života odtrhnout, ano, právě ona má určovat směr života. Je možno rozlišit modlitbu katechumena, která je jiná než modlitba církevní komunity, modlitba hlasatele evangelia či modlitba s kontemplativními prvky. Období katechumenátu má vlastní modlitbu. Je to naléhavá prosba slepého Bartimaia: Pane, ať vidím! (Mk 10,51) Prosba za otevření očí víry. Modlitba druhého stupně je modlitba Ježíšových učedníků, kteří volají k Bohu - Otci ve společenství církve: Otče náš (Mt 6,9-13). Tuto modlitbu nenajdeme v Markově evangeliu, ale až v Matoušově. Hlasatel evangelia na cestě se modlí se sv. Pavlem za ty, k nimž je poslán, aby jim Bůh udělil dar „moudrosti a poznání“ (Ef 1,17). A vzorem zralé kontemplativní modlitby čtvrté etapy je Ježíšova „velekněžská modlitba“ (Jan 17). Cesta duchovního zrání je tedy nutně doprovázena vyzráváním modlitby.

Závěrem shrňme, že uvedené ukazatele jsou schématické a zasloužily by si podrobného zpracování. I tak však naznačují organický rozvoj křesťanského duchovního zrání. Tento postup odpovídá i zásadám psychologie a potvrzuje jej křesťanská zkušenost.
Nezapomeňme, že uvedené etapy jsou sukcesívní. Znamená to, že je nelze přeskakovat ani si je volit v libovolném pořadí. V opačném případě hrozí nebezpečí, že křesťan se bude věnovat evangelizaci, aniž by prohluboval svoji vlastní konverzi, nebo že přijme odpovědnost v církvi, aniž se naučil předem v církvi žít.


Naši uživatelé

Zde je vhodné popsat, kdo jsou Vaši cíloví uživatelé a proč je právě tento projekt pro ně důležitý. Důležité je Vaše návštěvníky také motivovat, aby se na tyto stránky pravidelně vraceli.

Novinky

KNĚZ MIROSLAV LADISLAV PELIKÁN Z BRNA VYSVĚCEN NA KNĚZE V BRNĚ V ROCE 2020

12.06.2020 12:38

INTERNETOVÉ STRÁNKY CÍRKVE

15.04.2020 17:59
1 www.facebook.com/king.oldrich 2 www.facebook.com/groups/1458187807772443/ 3 www.facebook.com/groups/598417633561887// 4 www.facebook.com/groups/1454823478087942/ 5 twitter.com/OldrichKral 6 www.instagram.com/kraloldrich.asp2019.uzivatel/?hl=cs 7 oldrichkral.rajce.idnes.cz/profil/informace 8 cs.wik

BISKUP VLADIMIR ANDREEVICH PEREGONOV, RUSKO, BISKUP SAMARA

07.04.2020 17:36
www.facebook.com/Bishop.Samara.Vladimir Епископ - митрополит; Прелат ve společnosti Старо-Католическая Церковь Италии и Мальты

KŘEST A BIŘMOVÁNÍ / KŘTĚNCI A BIŘMOVANCI

07.04.2020 16:35
1. Bc., Roman Čermák z Prahy - pokřtěn u Starokatolické církve a biřmován biskupem Oldřichem Augustinem Králem v Praze. 2. Jakub Attanóno Chovan z Prahy pokřtěn a biřmován biskupem Oldřichem Augustinem Králem v Praze a taktéž vysvěcen na jáhna a na kněze - biskupem Oldřichem Augustinem Králem v...

KNĚZ JAKUB ATTANÓNO CHOVAN Z PRAHY, SVĚCENÍ NA KNĚZE V BRNĚ 2019

07.04.2020 15:39
www.facebook.com/jakub.chovan.31 KNĚZ JAKUB ATTANÓNO CHOVAN Z PRAHY kněz, duchovní, Jakub Chovan / Praha Více zde: https://rytirsky-husitsky-rad.webnode.cz/cesky-vikariat/  

PATRIARCHA - ARCIBISKUP FREDERIC BURCKLÉ

07.04.2020 14:54
www.facebook.com/prof.frederic.p.burckle

KARDINAL MMTC - BISKUP OLDŘICH AUGUSTIN KRÁL, BRNO

07.04.2020 14:28
www.facebook.com/king.oldrich

KARDINAL MMTC - ARCIBISKUP HENRYK TRUSILO SVĚCENÍ NA BISKUPA V ROCE 2018 V BRNĚ

07.04.2020 14:03
www.facebook.com/Centrummisjimiloserdia/?epa=SEARCH_BOX

ARCIBISKUP RUDOLF JÁN MOŠOVSKÝ, MODRA SLOVENSKO, SVĚCENÍ NA BISKUPA 2018

07.04.2020 13:55
www.facebook.com/Arcibiskup-Rudolf-Jan-Mo%C5%A1ovsk%C3%BD-108189657249951/

BISKUP SANTIAGO PELAEZ - MADRID

07.04.2020 13:33
BISKUP SANTIAGO PELAEZ - MADRID www.facebook.com/reverendosantiago.pelaezgarrido  
1 | 2 | 3 | 4 >>